Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nemoci

 

                                             Škůdci a paraziti kaktusů

červec kořenový - rhizoecus falcifer - kořenuška

tento škůdce obvykle žije na kořenech trav a může se v zemině dostat i ke kaktusům. častěji je však zdrojem nákazi nová rostlina na níž jsou tito škůdci přenášeny i do naší zbírky. napadené exempláře přestanou růst, ochabují, shazují poupata. hmyz je 3 mm. dlouhý, vydávající zvláštní zápach, tvoří moučnatá hnízda a bílé povlaky na kořenech. červci se nejraději usazují na konci kaktusového těla, čí na kořínkách a na místech špatně dostupných - např. mezi žebry, mezi areolami. nemají rádi nadbytek vody v půdě a při zálivce většinou vylézají ven. škoda, kterou rostlině působí nespočívá jen ve vysávání
rostliných šťav, kousnutím hmyz rostlinu infikuje a tím se zastaví její růst. nejvíce kaktusy trpí těmito škůdci na jaře a na podzim. všeobecně užívaný způsob zimování, kdy rostliny zůstávají v květináčích postavených v těsné blízkosti přímo napomáhá rozmnožení škůdců. oblíbeným objektem těxhto parazitů je echinopsis. můžou se však objevit i na agávovitých rostlinách a některých astrophytum. abychom zbírku ochránili musíme důkladně prohlídnout každou nově získanou rostlinu.

co dělat, jak ošetřovat nakaženou rostlinu:
nejspolehlivější způsob je vyjmout rostliny s květináče a ponořit je do rostoku pesticidu na 10 - 15 minut a asi za půl druhého týdne to opakovat. můžeme použít i např. tabákový extrakt.
další způsob je, že očistíme zeminu a rostlinu důkladně omijeme vodou. potom rostliny nekolikrát opláchneme horkou vodou - do 80 stupňů - a za týden po prohlédnutí zasadíme kaktus do země.

červec štětinatý

samička je nazelenalé barvy dlouhá 3 - 4 mm. má 17 párů voskových nití na okraji těla, přičemž zadní pár je nejdelší a často přesahuje délku těla. dospělá samička je málo pohyblivá, nevytváří pevný vaječný vak ale jen vatovitou síťku v níž se nacházejí larvy.

červec přímořský

samička je zbarvena narůžověle, její tělo pokrývábílý práškovitý voska má 17 párů nití.

jak ošetřovat rostlinu nakaženou červci přímořskými a štětinatými

 

nejsou tak pohyblivý jako červec kořenový. oba jsou však těžko postřehnutelní ve spleti trnů, kde se skrývají. často také zalézají do štěrbin roubů, kde vysávají šťávu. nakažené rostliny musíme ihnet izolovat od ostatních a ošetřit pesticidy nebo odstranit škůdce i se svými hnízdy vatou namočenou v lihu nebo extraktu s jednoho dílu rozetřeného česneku a 3 dílu 70 procent lihu. lihem však můžete popálit rostlinu, proto ji několik dní nvystavujte slunci.

 

          sviluška chmelová - tetranynchus urticae

Dokáže napáchat obrovské škody a pletiva poškozená sáním regenerují jen velmi pomalu. Na rostlinách se nejprve vytvoří šedavý, později hnědnoucí povrch, který v poslední fázi začne korkovatět. Sviluška je velmi nebezpečná proto, že škůdce není prakticky vidět a většinou zaregistrujeme až první příznaky poškození rostlin. Zásah nesmíme odkládat a čím včasnější aplikace insekticidu, tím větší šance na záchranu rostlin. Důležité je přesně dodržet návod výrobce a postřik aplikovat několikrát po sobě, aby došlo k likvidaci všech vývojových stadií.

           háďatko kaktusové - heterodera cacti

 

významným škůdcem naších zbírek katusů je háďatko kaktusové. v kaktusářské literatůře bývá někdy chybně označováno jako veš, hmyz a podobně. jde však o červa třídy hematoda, řádu tylenchata, čeledi tylenchidae, rodu heterodera a druhu cacti. kaktusáři s tímto škůdcem již desítky let marně bojují a háďatka se vyskytují v řadě zbírek.kaktus je jednou z mála rostlin, kterou lze po napadení vyléčit. vydrží totiž dlouhou dobu bez kořenů, nebo s kořeny podstatně skrácenými. znalost vývojového cyklu a způsobu života nám umožňuje proti nim účiněji bojovat a správně využít povolené chemické přípravky. cizopasí k kořenovém systému rostliny. dostávají se do kořenene pomocí jakéhosi bodce a současně sním pomocí výměšku s jícnových žláz, který působí na rostlinu toxicky. vyvolávají v nich poruchy látkové výměny, čímž vznikají růstové novotvary, deformace i zhoubné destrukce pletiv, a jejich odumíraní. kořeny pod místem napadení odumírají, rostlina vytváří stále nové, které jsou živnou půdou pro další pokolení háďátek. kaktusy vyjmuté ze země v tomto stavu mají charakteristický kořenový systém. hlavní kořen je obalen nepřirozeně velkým množstvím vlasových kořínků.

                      háďátko rodu meloidogyne

narozdíl od předchozího rodu vytvářejí zástupci tohoto rodu hálky v níž samice dospívá. hálky bývají různých tvárů a velikostí , někdy i 3 cm. po určité době se hálka rozpadá a celé pokolení larev se uvolňuje a zaplavuje půdu. obrana proti oběma háďátkům je v podstatě stejná.

                           boj proti háďátkům

problém boje proti háďatku kaktusovému spočívá v tom že cysty v níž přežívá velké množství jedinců snášejí velké výkivy životních podmínek.
jedná z doporučených metod ochrany je namáčení kořínku v průběhu 20 min. ve vodě 60 stupňů celsia teplé. to je však technicky náročné a málo účinné. teplota vody může sice zničit larvy ale nezničí zárodky. háďatka nejúčiněji ničí správně volený chemický přípravek. ověřené jsou přípravky se skupiny organofosfátů. s roztokem je třeba pracovat velmi opatrně.